Hlavní stránka _____ Jiný článek
Taurcon 2005 (Nymburk, 2.-4. září)
Pro mě Taurcon začal už na Eroticonu. Respektive od toho okamžiku jsem věděl, že pojedu, že nás pojede víc a že si na sebe šijeme bič. Netušil jsem, že Taurcon ušil bič na mě.
Přednáška v devět ráno je hřích. A přednášet pro skoro prázdný sál (myslím, že jsem tam měl asi pět lidí) je možná hřích ještě větší. Ale neuděláš nic. Asi to nebylo ranní hodinou, ale špatným tématem. Protože na pokračování této přednášky se vcelku slušně zaplněný sál opět vyprázdnil na mých pět posluchačů. Tak příště naposledy, pane Mikuláši, a budeš moct opět v klidu odpočívat.
Na cestu do Nymburka jsme vyrazili už v pátek brzo odpoledne... tedy, podle harmonogramu. V reálu jsme vyráželi mnohem později, ale přesto jsme se dostali do té zapadlé vísky ještě za světla. A to i přes to, že jsme trošičku bloudili. Holt autíčkem je cesta trošku jiná, než pěšky od mašinky.
Vlezli jsme dovnitř, ubytovali se, rozkoukali a zakotvili. Večer jsme strávili v poklidu, stejně toho nebylo mnoho na práci a šetřili své síly na sobotu. No, šetřili, prostě si užívali.
Sobota pro mě začala v devět ráno, kdy jsem se s menší kocovinou vykolébal do předsálí a posnídal dvě kafe. A hurá přednášet. No, děkuji těm trpělivým, co tam se mnou vydrželi, i když jsem byl po předcházející noci trošku mimo. Vstávat takhle brzo je peklo, věřte mi! A to jsem se ještě ke všemu křížil s jedinou přednáškou, o kterou jsem měl VÁŽNĚ zájem.
Pak jsem měch chvilku pauzu, vyplněnou prací, a pak pokračování přednášky, a konečně klid... vyplnění prací. To nejtěžší nás teprve čekalo.
Dvakrát.
S ohnivou show třikrát.
Nevím, nevím. Richard Klíčník ve své reportáži psal, že jsme nebyli nic moc, co jsem se dočetl na Neviditelném psu, tak tam autorka dala přednost městským slavnostem. Takže nejlepším ohodnocením pro nás je stále asi těch pět případů, kdy za námi lidi sami přišli a řekli, že se jim to líbilo. O to víc jsem to ocenil u těch dvou, se kterými jsme se neznali.
To jsme takhle seděli s Pídžejem v neděli ráno u baru, dávali si k snídani kafe a sekanou a najednou přišel takový chlápek. Velký jak hora, s podivným podmračeným výrazem, zastavil se u nás, opřel se o stůl, vydechl. Jako v každém akčním filmu, než místní bouchač řekne hrdinovi "sbal si svých pět švestek a zmizni, nebo ti utrhnu koule." Přesně takhle to vypadalo.
Chlápek se opřel, my koukáme, co máme za průšvih. A pak to přišlo: "Chci vám jenom říct, že to vaše vystoupení bylo dobrý." Načež se zvedl, odešel a nadobro zmizel z našeho světa. Nevím, kdo to byl, ale děkujeme. Kvůli tomuhle stojí za to ten šerm dělat.
Moc přednášek jsme tedy nenavštívili, jen tu na kousek a tam na ještě menší kousek, z hlavního programu jsme si užili úžasný koncert (příště znovu, příště znovu!), jinak tombola nebo dražba, inu, hlavní program si představuji trošku...zábavněji. Mezitím jsme ze sebe na žádost organizátorů udělali šašky, abychom prý "divadelními scénkami překlenuli jednotlivé body hlavního večerního programu", což ovšem nebylo tak skvělé, protože jsme pak měli zatraceně málo času připravit fireshow, takže se muselo čekat.
A v půlce nás zklamala technika. Ale i tak myslím, že náš "Tajemný hrad v Karpatech" je lepší a lepší.
Potom už jsme okusili jen něco z her, které tam byly k zapůjčení, a já se zamiloval do "Metra". Následovala kratičká lekce matematiky a šli jsme na kutě.
V neděli už jenom rozloučení, odjezd a tak, rekonvalescence, odpočinek. Byl to vydařený víkend, pěkný víkend a skvělá akce.
Hlavní stránka _____ Jiný článek